Inflační doložka se hojně využívala v 90. letech, díky celkem stabilní inflaci se od ní v následujících letech upouštělo. Poslední dva roky se požadavky na začlenění této doložky do smluv začínají vracet. Co to tedy přesně je, a jak se inflační doložka aplikuje, se dočtete v dnešním článku.
Ve zkratce lze říct, že na základě inflační doložky může pronajímatel nájemníkovi zvyšovat nájemné o výši inflace. Inflační doložka se většinou sjednává u nebytových prostor v rámci podnikatelských vztahů. Ovšem ji můžeme nalézt i v nájemné smlouvě, a to v případě, že bydlíte dlouhodobě v nájmu. Nyní je inflační doložka hojně využívána i ve stavebnictví, u projektů, které trvají delší dobu nebo u kterýchkoliv déle trvajících smluvních vztahů.
Přesné znění inflační doložky není přímo upraveno v žádném zákonném předpise. Jedinou výjimkou je ust. § 2248 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), které je textováno jednoduše: „Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného“. Z tohoto textu lze pochopit, že citované ustanovení se týká výhradně nájemních vztahů. Právě ono ujednání o zvýšení nájemného může být inflační doložkou. Důležité je zde však slovíčko „každoroční“, které zaručuje zvýšení nájmu pouze jednou ročně.
Správné znění inflační doložky musí obsahovat minimálně následující 3 body:
Smlouvy, zejména ty dlouhodobé, se často sepisují v lednu, kdy není známá roční míra inflace. Je tedy třeba sjednat i případné zpětné doplacení rozdílu, pokud je Průměrná roční míra inflace zveřejněna jiný měsíc. Smluvní vztah lze upravit tak, že se inflační doložka aktivuje automaticky a to v případě překročení určité míry roční inflace, slouží tedy jako určitá pojistka proti nepředvídatelným výkyvům.
Inflační doložka je zajisté zajímavým nástrojem, který se v současnosti doporučuje začlenit do smluv.
