Nájem, pronájem, pronajímatel, nájemce, pronájemce a podnájem...

 

Kdo je kdo a co je co? 

Na začátek je důležité si vyjasnit tyto pojmy, ve kterých lidé často chybují. Je dobré si uvědomit, že nelze zaměňovat nájem a pronájem. Kdo něco vlastní a poskytuje to jinému za úplatu, je pronajímatel a činí pronájem. Pronajímatel je tedy ten, kdo pronajímá prostory k bydlení či komerčnímu využití. Kdo chce bydlet, ale bytem nedisponuje, obrací se na toho, kdo byt nabízí, a bere si byt do nájmu a platí nájemné. Takový člověk je podle současné právní terminologie nájemce (dříve se v tomto případě užívalo termínu nájemník; nájemce byl ten, kdo si najímal např. auto či drožku).

Veškeré právní dokumenty dnes mluví o pronajímateli a nájemci. Je nesmysl tvrdit, že platíme za „pronájem“ (vždy platíme nájemné, protože pronajímatel poskytuje nějakou materii, za kterou jsou mu odváděny peníze, tedy pronajímatel peníze přijímá, nikoli vydává) či máme byt v „pronájmu“, pokud tedy zrovna nejsme vlastníky bytu a nenabízíme ho někomu k bydlení.

Další takový nesmysl je použití slova pronájemce. Nelze jednoznačně říct, co je tím myšleno.

 A aby toho nebylo málo, máme tu slovo podnájem. Podnájem vzniká na základě písemné smlouvy o podnájmu. Do podnájmu lze přenechat někomu jinému pronajatý byt nebo jeho část. Smlouvu o podnájmu tedy uzavírá zájemce o bydlení (podnájemce) s nájemníkem, tzn. osobou, která není vlastníkem realitního objektu, ale je osobou, která má s vlastníkem reality uzavřenu nájemní smlouvu. K uzavření smlouvy o podnájmu je však zapotřebí souhlasu pronajímatele, tzn. vlastníka realitního objektu (bytu).